Zde budeme mít možnost dozvědět se, prostřednictvím článků Veroniky Roubové, něco víc o Rudém moři. Je určitě dobré blíže poznat lokalitu, kterou mnoho z nás pravidelně navštěvuje, zvlášť pokud se jedná o informace od odborníka…
Život v Rudém moři
Rudé moře jedním z míst s nejzachovalejšími korálovými útesy vůbec. Můžeme tu najít přes 200 druhů tvrdých korálů a více než 1000 druhů ryb. Nejméně 20% všech zde žijících druhů ryb a dalších organismů je endemických. Takové organismy nenajdeme nikde jinde na světě. Teplota vody se během roku pohybuje mezi 20 a 30 oC a z důvodů stálých proudů a malého množství srážek (6 – 60 mm ročně) je zde minimální sedimentace. V důsledku toho se viditelnost pohybuje od 15 do 50 m. Nedostatek srážek spolu s poměrně velkým výparem přispívá k tomu, že Rudé moře je vůbec nejslanějším mořem (salinita dosahuje 35 až 45o/oo), ve které stále ještě můžeme nalézt tak pestrou škálu živočichů. Délka Rudého moře je skoro 2300 km, šířka je až 350 km a maximální hloubka je něco málo přes 3 km.
Na první pohled každého jistě zaujme nepřeberné množství různobarevných rybek: od těch malých jako jsou sapíni či bradáči až po ty větší jako jsou barakudy či pyskouni Z dalších obratlovců zde žije řada paryb mezi něž patří žraloci či rejnoci, pět druhů mořských želv a savci jako jsou kytovci či dugong.
Pojďme se spolu podívat blíže do tohoto podivuhodného a druhově pestrého světa. V následujících řádcích se seznámíme s jednotlivými zástupci, které můžeme v Rudém moři potkat….
čeleď: Klipkovití (Chaetodontidae)
Tato čeleď zahrnuje okolo 120 druhů, které se převážně sdržují na korálových útesech. Téměř všechny druhy patří do rodu Chaetodon (114 druhů). Většina je aktivní během dne a obývá menší hloubky na noc se pak skrývají ve štěrbinách či pod korálovými převisy. Nejvíce druhů najdeme právě v Rudém nebo Arabském moři a některé jsou endemitické. Tělo má diskovitý ze stran zploštělý tvar. Ústa jsou drobná a vysunovatelná s malými pylovitými zoubky. Většina druhů patří mezi generalisty – nejsou striktně vázáni na jeden druh potravy. Tu tvoří korálnatci, polypovci, rybí jikry, řasy či mnohoštětinatci, které vybírají ze dna. Druhy specializující se na korálové polypy si přísně střeží své teritorium. Většina klipek žije v párech, ve kterých zůstávají několik let nebo celý život. Většina druhů má na svém těle několik proužků nebo tzv. oční skvrny skrývající skutečné umístění očí. To mate predátory, kteří často útočí právě na oči své kořisti.
čeleď: Pomcovití (Pomacanthidae)
Pomci mají zploštělé tělo, kterým připomínají klipky. Od těch je můžeme rozlišit pomocí ostnu umístěného na spodním kraji skřelí. V této čeledi je okolo 80 druhů. Jsou aktivní během dne a převážně se pohybují v okolí korálových útesů. Zde také vyhledávají úkryty a potravu. Pohybují se v povrchových vodách. Jsou pestře zbarvení a mláďata se často od dospělců barevně odlišní. To je chrání před napadením dospělými jedinci vlastního druhu. Všechny druhy jsou oboupohlavní živočichové, kteří žijí jako samice a později se mění v samce. Často žijí ve skupinách, kde je jeden samec se dvěmi a více samicemi. Samci jsou velmi teritoriální. Některé druhy se živí převážně malými bezobratlými, jiné upřednostňují houby a drobné bezobratlé.
čeleď: Sapínovití (Pomacanthridae)
Ryby této čeledi jsou asi početně nejhojnějšími obyvateli Rudého moře. Tato čeleď má okolo 300 druhů. Pohybují se hlavně v blízkosti korálových útesů. Jsou to většinou malé ryby s plochým tělem a malými koncovými ústy. Býložravé druhy bývají teritoriální a nebojí se napadat ani potápěče – jistě mi dáte za pravdu, až potkáte drobnou rybku klauna. Planktonožravé druhy často žijí ve velkých skupinách. Vedle populárních klaunů patří do této čeledi sapíni a komorníci.
čeleď: Kanicovití (Serranidae)
Tato čeleď zahrnuje více než 400 druhů ryb, které se od sebe často velmi liší velikostí a zbarvením. Většina patří mezi tzv. postupné hermafrodity. To znamená, že jedinci během dospívání mění své původní pohlaví na opačné. Velké druhy kaniců dorůstají až dvou metrů a živí se převážně rybami či hlavonožci. Drobní bradáči dorůstající 15 cm žijí v početných skupinách tvořených jedním samcem a několika samicemi. Jsou planktonožraví a vyskytujjí se na okrajích korálových útesů. Tak zvaní mýdloví kanici žijí převážně skrytým životem a je těžké je spatřit. Jsou solitérně žijící a živí se rybami či korýši.
čeleď: Štětičkovcovití (Cirrhitidae)
Je známo okolo 30 druhů těchto ryb. Paprsky v přední části hřbetní ploutve jsou zakončené štětičkovitými výrůstky. To je také určujícím znakem, který je bohužel často téměř nepostřehnutelný. Jedinci tráví většinu času poleháváním na korálových výběžcích opření o paprsky prsních ploutví. Živí se korýši a drobnými rybkami. Samec žije v harému s několika samicemi a bedlivě si střeží své terirorium.
čeleď: Ploskozubcovití (Scaridae)
Ploskozubci jsou charakteristyčtí spojenými zuby, které tak vytvářejí zobákovitý útvar (odtud jejich anglické jméno parrotfish = papouščí ryby). Jsou býložravci a živí se seškrabáváním řas roustoucích na odumřelých korálech. Během spásání řas požírají i kousky korálů, které následně rozdrtí na písek. Ten je vylučován spolu s výkaly ven z těla. Některé druhy vytváří početné skupiny. V noci je často najdeme shované ve štěrbinách obalené hlenem, který zřejmě zabraňuje tomu, aby je ucítili predátoři. Nejen druhy ale i jedinci v rámci stejného druhu se od sebe často barevně liší, což stěžuje jejich identifikaci.
čeleď: Čtverzubcovití (Tetraodontidae)
Jak už jméno čeledi napovídá mají tyto ryby mohutně vyvinuté čelisti, které používají při získávání potravy. Některé druhy se živí téměř vším, jiné se vysoce potravně specializují např. na žahavce, měkkýše či ostnokožce. Tělo bývá zavalité kryté elastickou kůží bez šupin. Často mají drobné trnovité výběžky sloužící jako obrana proti predátorům. Vedle toho jsou schopni několikanásobně zvětšit svůj objem, což činí nasátím vody nebo vzduchu. Z tohoto důvodu redukovali žebra, která by nafukování znemožňovala. Pokožka, vnitřnosti a pohlavní žlázy obsahují jedovatý tetradotoxin. Jsou aktivní přes den a na noc se ukrývají v korálových útesech.
čeleď: Pyskounovití (Labridae)
Tato čeleď má okolo 500 druhů, které si mnohdy nejsou vůbec podobné. Některé druhy dorůstají několik málo centimetrů, zatímco jiné mohou dorůstat i dvou metrů. Zástupci této čeledi mají velmi vyvynuté pysky a jeden až dva páry velkých zubů. K běžnému pohybu používají jen prsní ploutve. Zbarvení je poměrně variabilní závislé na věku a pohlaví jedince. Mezi pyskouny jsou jak striktní masožravci tak planktonožravé druhy. Zajímaví jsou tzv. čističi, kteří se živí obíráním vnějších parazitů z těl jiných ryb. Většina ryb ráda využije nabízených služeb a ochotně se nechá oždíbávat. Čističi jsou dokonce ostatními rybami záměrně vyhledáváni.
čeleď: Bodlokovití (Acanthuridae)
Bodloci jsou ryby s oválným ze stran zploštělým tělem s malými terminálními ústy. Na bázi ocasního násadce mají jeden nebo dva páry ostrých trnů. Ty používají při obraně nebo v boji a mohou jimi způsobit hluboké a bolestivé rány. Trny jsou většinou barevně zvýrazněny, což slouží jako varovný signál. Živí se hlavně rostlinou stravou nebo planktonem. Do této čeledi patří i několik bizarních ryb rodu Naso s protáhlým rohem vyrůstajícím mezi očima.
čeleď: Ropušnicovití (Scorpaenidae)
Ropušnicovití jsou dravci se zavalitým tělem. Loví menší ryby nebo korýše a většinu svého času tráví na dně, kde číhají na svou kořist. Prodloužené paprsky hřbetní ploutve jsou často spojené s jedovými žlázami. Mnoho druhů je těžké vůbec spatřit díky jejich podobnosti s okolím a člověk se o ně poraní spíše náhodou než že by ryba sama aktivně zaútočila. Výjimkou mohou být snad jen perutýni, u kterých je doloženo několik málo přímých útoků. Ale i oni musejí být k útoku více méně vyprovokování. Pokud se poraníte o jedoví trn je nejlepší na ránu co nejdříve působit teplem, ať už přímo vařicí vodou (udává se 45o C po dobu 40 min.) nebo teplým vzduchem z fénu.
čeleď: Ostencovití (Balistidae)
Ostencovití jsou charakterističtí relativně vysokým a ze stran zploštělým tělem. Mají terminální ústa se silnými zuby. První hřbetní ploutev je tvořena třemi trny pomocí nichž se ryba dokáže zaklínit v puklině tak, že ji predátor není schopen vytáhnout. První trn je vztyčitelný a v této poloze je fixovatelný pomocí trnu druhého. Většina druhů se živí bezobratlými s pevnou schránkou jako jsou korýši, měkkýši či ježovky. Jsou aktivní přes den a většinou se vyskytují jednotlivě. Plavou pomocí druhé hřbetní a řitní ploutve. Ocasní ploutev používají jen v případě nutného zrychlení. Ostenci kladou jikry do důlku v písku. Samci je hlídají a v tomto období mohou být velmi agresivní a způsobit bolestivá kousnutí.
čeleď: Murénovití (Muraenidae)
Murény jsou velké ryby s hadovitým tvarem těla se souvislou hřbetní a řitní ploutví, které spolu s ocasní ploutví vytvářejí ploutevní lem. Prsní a břišní ploutve zcela chybí. Jejich ústa jsou velká s mnoha ostrými zuby. Jsou to dravci živící se hlavně rybami, které loví v noci. Přes den se schovávají do různých štěrbin. Murény nemají skřele, ale jen malé žaberní otvory, proto musejí neustále otevírat ústa, čímž zajišťují dostatečný průtok vody přes žábry a tak i dostatečný přívod kyslíku. Není to tedy projev jejich agresivity. I přesto mohou způsobit velmi bolestivá zranění, protože jejich zuby jsou poměrně ostré a často zpětně zahnuté.
čeleď: Ježíkovití (Diodontidae)
Ježíci mají protáhlé tělo pokryté trny, které mohou být buď pevně přirostlé nebo pohyblivé. Stejně jako čtverzubcovití i ježíci dokáží nafukovat svoje tělo. Vnitřnosti některých zástupců jsou jedovaté – mohou obsahovat tetradotoxin nebo ciguatoxin způsobující po jejich požití otravu. Mají srostlé zubní destičky, které používají k drcení kořisti. Živí se bezobratlými s pevnou schránkou jako jsou plži, ježovky nebo různí korýši. Většinou žijí solitérně a přes den jsou ukrytí pod korálovými převisy.
čeleď: Havýšovití (Ostraciidae)
Tělo těchto rybek je kryto pancířem, který je tvořen kostěnými destičkami. Je v něm jen několik otvorů a to pro: ústa, oči, žábry, řiť, kořen ocasu a ploutve. Některé druhy mají na pancíři trny nebo rohům podobné výběžky. Stejně jako ostenci i havýši občas loví pomocí vyfukování proudu vody z úst. Tímto způsobem nacházejí červy, kteří jsou jinak ukrytí v písku. Jsou aktivní přes den a pomocí silných zubů seškrabávají nánosy řas nebo loví drobné bezobratlé. Tvoří skupiny s harémovým uspořádáním, kde je jeden dominantní samec, několik samic a několik nedospělých samců.
čeleď: Dráčkovití (Pegasidae)
Ryby z této čeledi se pohybují při dně a preferují oblasti s písčitým substrátem. Zploštělé tělo mají chráněné srostlými kostěnými destičkami. Jejich ústa jsou malá a bezzubá umístěná na spodní straně prodlouženého rypce. Pohybují se pomocí břišních a prsních ploutví. Živí se drobnými bezobratlými. Často se vyskytují v párech a samec si bedlivě chrání samičku před jinými zástupci svého druhu. Je velmi obtížné je potkat, ale pravděpodobně jsou hojnější než se doposud myslelo.
čeleď: Jehlovití (Syngnathidae)
Mezi jehlovité patří jehly a koníci. Jejich protáhlé tělo je kryté kostěnými prstenci. Často se pohybují v blízkosti korálů či mořských travin, kde vyhledávají úkryt. Živí se drobnými bezobratlými, které nasávají do trubicovitých úst. Mnoho druhů má ochranné zbarvení a jejich kůže bývá často porostlá třásněmi, které je připodobňují řasám. Tím se dobře maskují a není snadné je objevit. Koníci žijí převážně skrytým životem a preferují mělké vody s porosty mořské trávy. Jejich ocásek je chápavý a nemá ocasní ploutev. Samci koníků mají břišní kapsu, do které samice naklade vajíčka a samec je následně oplodní. Poté je po několik týdnů nosí uvnitř kapsy, kde se plůdky vyvíjejí.
čeleď: Lulankovití (Fistulariidae)
Tyto ryby mají velmi dlouhé a mírně zploštělé tělo, prodlouženou tlamu s koncovými ústy a bičovitý ocas. Pohybují se často jednotlivě nebo v malých skupinkách a jsou aktivní převážně přes den. Loví malé rybky či korýše.
čeleď: Soltýnovití (Sphyraenidae)
V Rudém moři můžeme najít celkem šest druhů ryb z této čeledi. Jejich tělo je protažené pokryté drobnými stříbřitými šupinami. Hlava je zašpičatělá s velkými ústy a dlouhými otrými zuby. Mají dvě hřbetní ploutve a jejich ocasní ploutev je výrazně vykrojená. Jsou to dobří plavci a výkoní lovci jiných ryb. Bylo zaznamenáno i několik útoků na potápěče, ke kterým však došlo v kalné vodě, kde si je ryba spletla se svou kořistí. Dospělou barakudu poznáme podle černých skvrn na bocích těla, zatímco mláďata jsou více či méně pruhovaná.
čeleď: Parmicovití (Mullidae)
Ryby z této čeledi mají protáhlé tělo s menšími ústy. Na bradě můžeme najít pár vousků na nichž jsou umístěné chemoreceptory pomocí nichž dokáží lokalizovat kořist ukrytou v písku. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Loví drobné rybky a na dně žijící bezobratlé. Mnoho druhů je pestře zbarvených a často je můžeme pozorovat v menších skupinách, jak víří písek ve snaze najít něco k snědku.čeleď: Rozedrancovití (Antennariidae)
Ryby této čeledi mají krátké zploštělé tělo. Povrch jejich těla je hrbolatý a kůže je volná s ostny. Ústa jsou terminální a směřují vzhůru. Prsní ploutve připomínají nožičky a ryba je používá k chůzi po dně a k přidržování se substrátu. První trn hřbetní ploutve je přemeněn v tzv. illicium zakončené escou. Illicium slouží jako „rybářský prut“ pomocí něhož láká ryba svou kořist a esca je jakásy návnada. Ryba připlava před rozedrancova ústa v domnění, že spatřila malou rybku a následně se sama stane kořistí a je vcucnuta. Rozedranci dlouho setrvávají téměř bez hnutí na jednom místě a jsou velmi dobře maskovaní, proto je velmi obtížné je spatřit. Často připomínají např. mořské houby. Zbarvení těchto ryb je velmi variabilní.
čeleď: Kranasovití (Carangidae)
Tyto ryby mají bočně zploštělé a protáhlé tělo většinou stříbřité barvy. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Mají dvě hřbetní ploutve. Pohybují se často ve skupinách ve volném vodním sloupci. Někdy je však můžeme potkat i poblíž útesů. Jsou rychlými redátory drobnějších ryb a různých bezobratlých. Některé druhy vytvářejí během dne velké skupiny, ve kterých odpočívají a v noci se rozdělují a vydávají se na lov.
čeleď: Chňapalovití (Lutjanidae)
Tato čeleď je v rudém moři zastoupena velkým počtem druhů. Zahrnuje jak ryby, které obývají volné vody, tak ty, které dávají přednost pohybu v okolí útesů či přímo na útesech. Mají jednu souvislou hřbetní ploutev a vykrojenou ocasní ploutev. Ústa jsou poměrně velká s četnými „psími“ zuby. Některé z nich se pohybují v hejnech, čímž často upoutají pozornost potápěčů, jiné žijí spíše solitérně. Živí se malými rybami a bezobratlými živočichy nebo jsou planktonožraví.
čeleď: Parmovcovití (Apogonidae)
Ryby z této čeledi dorůstají menších rozměrů. Jejich tělo je mírně protáhlé tělem se dvěmi hřbetními ploutvemi. Ústa a oči jsou poměrně velká. Jsou aktivní hlavně v noci, kdy vyplouvají na lov potravy, kterou tvoří drobní bezobratlí a plankton. Některé druhy vytvářejí skupiny, jiné žijí více méně solitérně. Samci jsou zajímaví tím, že svoje jikry ukrývají v tlamě.
čeleď: Čabrakovití (Ephippidae)
Tyto vysoké ryby mají výrazně ze stran zploštělé tělo. Jejich ústa jsou malá s pilovitými zuby. Tělo je pokryto drobnými většinou stříbřitými šupinami. Na boku bývá několik tmavých pruhů. Vytvářejí páry nebo menší skupiny, které se často zdržují v blízkosti útesů. Jsou to všežravci živící se drobnými rybkami, bezobratlými a řasami.
čeleď: Mořanovití (Sparidae)
Ryby z této čeledi mají vysoké čelo a jednu hřbetní ploutev. Ocasní ploutev je často vykrojená. Tvarem mohou připomínat chňapaly. Jejich šupiny jsou střední až velké. Jsou masožraví a živí se hlavně bentickými (na dně žijícími) bezobratlými živočichy s tvrdou schránkou. Často se pohybují v malých skupinkách.
čeleď: Metaříkovití (Pempheridae)
Metaříkovití mají ze stran zploštělé tělo. Jejich oči jsou ve srovnání s tělem poměně velké. Ústa jsou menší směřující vzhůru. Mají jednu krátkou hřbetní ploutev a ocasní bývá vykrojená. Některé druhy mají luminiscenční orgány, které v noci světélkují. Během dne tvoří velké skupiny a skrývají se v jeskyních, vracích, pod korálovými převisy či v různých puklinách. V noci se rozdělují a vydávají se na lov drobných planktonních živočichů.